Angličan Flinders Petrie nebyl sice ve své době tak proslulý jako Auguste Mariette, ale přesto je považován za jednoho z nejvýznačnějších egyptologů své doby a za zakladatele moderní egyptské archeologie.
Narodil se roku 1853 a archeologie ho začala zajímat velmi brzy. Už v devatenácti letech sepsal svou první oceňovanou studii o prehistorické lokalitě ve Stonehenge. Pak se ale jeho zájem upřel výhradně na Egypt.Petrie byl uchvácen díly Champolliona a jeho následovníků, dlouhou dobu shromažďoval odbornou literaturu a roku 1880 se poprvé vydal do Egypta s úkolem co nejpřesněji zaznamenat vnější rozměry tří velkých pyramid v Gíze. Vylodil se v Káhiře, usídlil nedaleko pyramid a zůstal zde až do květně 1881. Výsledky jeho práce byly v roce 1883 vydány v souboru "The Pyramids and Temples of Gizeh" (Gízské pyramidy a chrámy) a krom jiného zde uvedl několik velmi zajímavých poznatků a řadu úvah o úhlech sklonu pyramid, které Egypťané volili při jejich stavbě.V roce 1887 požádal Egyptskou památkovou správu o povolení k vykopávkám ve Fajjúmu. Chtěl totiž pracovat zcela samostatně, což nebylo tak obvyklé a způsobilo to jisté administrativní problémy. Následující rok se začal zajímat o pyramidu v Hawwáře, kterou přisoudil faraonovi 12. dynastie Amenemhetovi III. Pobyt zde však nebyl snadný - dostal se do finančních problémů, musel čelit administrativním nesnázím a pochopitelně zde byla spousta jiných nebezpečí. To ho prý vedlo i k tomu, že ukryl mumii přímo pod svou postel.Bylo mu 35 let, odhalil světu pyramidu v Médúmu a především zádušní chrám u východní paty této stavby. Tento zádušní chrám je nejlépe dochovaným chrámem z období Staré říše.Petrie byl zásadový muž. Podobně jako Mariette a Maspero byl nucen konstatovat, že se jeho krajané dopouštějí neuvěřitelných přestupků, doslova rabují Egypt a připravují ho o kulturní dědictví ve prospěch velkých muzeí.V roce 1891 objevil Petrie fresky v el-Amarně a také velice zajímavou korespondenci, kterou vedl kacířský faraon Amenhotep IV. - Achnaton a jeho následovníci s chetitskými panovníky. V roce 1894 pak odhalil nejrozsáhlejší pohřebiště z predynastického období v Nakádě (severně od Théb). Napočítal zde více než 2 000 hrobů a na základě archeologického materiálu (zejména keramiky) stanovil relativní chronologii predynastického období v Horním Egyptě.Na počátku 20. století se vrátil do Fajjúmu už jako ředitel Britské školy archeologie v Egyptě a v Hawwáře objevil východně od tamní pyramidy Labyrint popisovaný řeckými autory, který byl ale ve skutečnosti zádušním chrámem Amenemheta III.Ani pak ale neustal ve své činnosti, znovuotevřel práce na pyramidě v Láhúnu, kde působil už v roce 1888 a kde objevil hrobku Senusreta II. Jeho další výzkum ale zastavila 1. světová válka. Vrátil se k nim až v roce 1920, kdy nalezl v hrobce královské princezny jižně od pyramidy tzv. "il-láhúnský poklad" - klenoty a královskou čelenku. Ty jsou dnes vystaveny v Egyptském muzeu v Káhiře.