Angličan
Flinders Petrie nebyl sice ve své době tak
proslulý jako Auguste Mariette, ale přesto je považován
za jednoho z nejvýznačnějších egyptologů své
doby a za zakladatele moderní egyptské archeologie.
Narodil se roku 1853 a archeologie ho začala zajímat
velmi brzy. Už v devatenácti letech sepsal svou první oceňovanou
studii o prehistorické lokalitě ve Stonehenge. Pak se
ale jeho zájem upřel výhradně na Egypt.Petrie byl
uchvácen díly Champolliona a jeho následovníků,
dlouhou dobu shromažďoval odbornou literaturu a roku
1880 se poprvé vydal do Egypta s úkolem co nejpřesněji
zaznamenat vnější rozměry tří velkých
pyramid v Gíze. Vylodil se v Káhiře, usídlil nedaleko
pyramid a zůstal zde až do květně 1881. Výsledky
jeho práce byly v roce 1883 vydány v souboru "The
Pyramids and Temples of Gizeh" (Gízské pyramidy a chrámy)
a krom jiného zde uvedl několik velmi zajímavých
poznatků a řadu úvah o úhlech sklonu pyramid, které
Egypťané volili při jejich stavbě.V roce 1887
požádal Egyptskou památkovou správu o povolení k vykopávkám
ve Fajjúmu. Chtěl totiž pracovat zcela samostatně,
což nebylo tak obvyklé a způsobilo to jisté
administrativní problémy. Následující rok se začal
zajímat o pyramidu v Hawwáře, kterou přisoudil
faraonovi 12. dynastie Amenemhetovi III. Pobyt zde však nebyl
snadný - dostal se do finančních problémů, musel
čelit administrativním nesnázím a pochopitelně
zde byla spousta jiných nebezpečí. To ho prý vedlo i k
tomu, že ukryl mumii přímo pod svou postel.Bylo mu 35
let, odhalil světu pyramidu v Médúmu a především
zádušní chrám u východní paty této stavby. Tento zádušní
chrám je nejlépe dochovaným chrámem z období Staré
říše.Petrie byl zásadový muž. Podobně jako
Mariette a Maspero byl nucen konstatovat, že se jeho krajané
dopouštějí neuvěřitelných přestupků,
doslova rabují Egypt a připravují ho o kulturní dědictví
ve prospěch velkých muzeí.V roce 1891 objevil Petrie
fresky v el-Amarně a také velice zajímavou
korespondenci, kterou vedl kacířský faraon Amenhotep
IV. - Achnaton a jeho následovníci s chetitskými panovníky.
V roce 1894 pak odhalil nejrozsáhlejší pohřebiště
z predynastického období v Nakádě (severně od Théb).
Napočítal zde více než 2 000 hrobů a na základě
archeologického materiálu (zejména keramiky) stanovil
relativní chronologii predynastického období v Horním
Egyptě.Na počátku 20. století se vrátil do Fajjúmu
už jako ředitel Britské školy archeologie v Egyptě
a v Hawwáře objevil východně od tamní pyramidy
Labyrint popisovaný řeckými autory, který byl ale ve
skutečnosti zádušním chrámem Amenemheta III.Ani pak
ale neustal ve své činnosti, znovuotevřel práce na
pyramidě v Láhúnu, kde působil už v roce 1888 a
kde objevil hrobku Senusreta II. Jeho další výzkum ale
zastavila 1. světová válka. Vrátil se k nim až v roce
1920, kdy nalezl v hrobce královské princezny jižně od
pyramidy tzv. "il-láhúnský poklad" - klenoty a královskou
čelenku. Ty jsou dnes vystaveny v Egyptském muzeu v Káhiře.
|